V českém kontextu je univerzita v turbulentním 20. století nejenom místem výuky a vědeckého výzkumu, ale také velice významným národním symbolem. Autor analyzuje strukturální podobnost dvou studentských protestů proti totalitním režimům ve dvou rozdílných historických souvislostech.
Poukazuje jak na prvky rozdílné, kdy přímým důsledkem demonstrací bylo v prvním případě utužení perzekuce, ve druhém případě zesílení odporu vedoucí k pádu režimu, tak prvky kontinuitní – boj za svobodu a demokracii. Důležitou součástí analýzy jsou proměny interpretace a vnímání dědictví obou 17. listopadů v národním i mezinárodním kontextu.