Nové pohledy na vědu v kontextu řešení praktických problémů udržitelného rozvoje – jde o změny paradigmatické nebo jen zbožná přání?
Abstrakt
V posledních dekádách se diskutuje o tzv. „třetí roli“ univerzit, což vyplývá ze vzrůstajícího zájmu o jejich společenskou angažovanost a souvisí s faktem, že v otázkách udržitelného rozvoje je vysokým školám přisuzována role klíčových společenských hráčů. Tento požadavek ovšem redefinuje jejich tradiční sféry působnosti: vědu a vzdělání.
Ukázalo se, že hraniční oblast mezi vědou a politikou je živnou půdou pro vznik nových výzkumných otázek a následně i metod a oblastí výzkumu; objevují se nové inter-, multi- a trans-disciplinární přístupy (v oblasti environmentálních věd), a jsou definovány nové výzkumné i vzdělávací cíle vycházející často z etických principů a sociálně motivovaných potřeb (všude tam, kde je cílem udržitelný rozvoj). Na základě vývoje směřujícího ke stále větší otevřenosti vědy se hovoří o nových paradigmatechv jejím rámci: např. post-normální vědě jak ji vymezili Funtowicz a Ravetz (2002), nebo tzv. „vědě udržitelnosti“, sustainability science, která umí překonávat disciplinární hranice především mezi přírodními a společenskými disciplinami, atd.
Všechny tyto změny souvisí s demokratizačními tendencemi ve vědě, přičemž se otevírají možnosti konfrontace různých přístupů (věda, technika, společnost, prostředí) i dialogu mezi různými společenskými skupinami. Aby bylo možno vést dialog mezi různými obory nebo přes hranice vědy, tedy s dalšími skupinami ve společnosti, jsou vytvářeny nové nástroje a metody komunikace. Článek ukazuje, jak tato přeshraniční komunikace může být formována reflexí probíhajících procesů a jejich novým „zarámováním“, využitím postupu zvaného „gradualizace“, a konstrukcí tzv. „hraničních objektů“.