Exprese – experimentální pole pro zkoumání a zvládání vzdělávacího paradoxu (s ilustrací z hlasové výchovy)
Abstrakt
Článek zavádí a vysvětluje pojem „vzdělávací paradox“ pro vystižení polarity mezi autonomií a heteronomií ve výchově. Vzdělávací paradox je nezbytnou součástí kurikula a není-li zvládán, negativně se projevuje zejména v nesouladu mezi procesem výuky, jejími cíli a evaluací jejích výstupů.
Zvlášť citlivé na zvládání vzdělávacího paradoxu jsou všechny obory, které kladou důraz na studentovu tvořivou expresi. V textu je charakterizována exprese a její kulturní kontext – expresivita – jako experimentální pole pro zkoumání a zvládání napětí mezi autonomií a heteronomií ve výchově.
Charakteristika exprese je odvozena z Goodmanova (1979) pojetí exprese jako typu symbolizace, ale je rozvinuta s ohledem na vztah mezi subjektem a kulturním kontextem a v návaznosti na Searlovo (2004) rozlišení ontologie první a třetí osoby. Výklad ústí do formulace teoretického modelu subjektivity v kontextu kultury ve vzdělávání.
Teoretický model subjektivity má přispět k rozvíjení komplexního pojetí kurikula, v němž se s respektem ke vzdělávacímu paradoxu vyváženě uplatňuje autonomie žáka spolu s heteronomním systémem kulturních pravidel. Model je ilustrován na případové studii z hlasové výchovy.
Výklad podporuje ty vzdělávací snahy, které směřují k holistickému pojetí hodnocení v expresivních oborech s důrazem na kvalitu vzdělávacího procesu, nikoliv jen na hodnocení výstupů.