Abstrakt
Arabské jaro představuje aktuální objekt studia pro politické vědce – tranzitology. Po tzv. „třetí vlně“ demokratizace v jižní a východní Evropě a Latinské Americe můžeme testovat, zda přístupy a nástroje vyvinuté na těchto předchozích změnách režimů můžeme použít i v případě současného dění v severní Africe a na Blízkém východě.
Jak nám pomáhají vysvětlovat teorie revolucí a tranzitologie založená na zkoumání aktérů a jejich rozhodnutí pochopit současné dění v Tunisku? Kde hledat klíčové momenty, které zpečetily osud několika dlouhotrvajících autoritářských režimů? Jednalo se o upálení Mohameda Bouaziziho v prosinci 2010? O rozhodnutí tuniské armády nezasahovat proti demonstrantům? Nebo konec autoritářského režimu v Tunisku ovlivnily jiné události? Kudy v Tunisku teče Rubikon? Cílem příspěvku je pojmenovat klíčové události pro vývoj změny tuniského režimu a to s důrazem na perspektivu ustavení demokratického režimu. Příspěvek vychází z předpokladu, že nejen strukturální faktory a podmínky, v nichž samotný přechod probíhá, ale zároveň i konkrétní rozhodnutí jednotlivých aktérů v jeho průběhu mají vliv na podobu budoucího režimu.
Příspěvek se bude také opírat o předpoklad, že samotná povaha předchozího autoritářského režimu nám může leccos napovědět o vývoji v dnešním Tunisku, ale to s vědomím nebezpečí retrospektivního determinismu. Konec příspěvku bude věnován roli samotné změny v Tunisku a nahlížení na perspektivu demokratizace v arabském světě.
Je totiž Tunisko osamoceným případem nebo by úspěšná demokratizace v této arabské zemi mohla mít důsledky sahající daleko za jeho hranice?