Kapitola pojednává o počátcích výuky latiny (řecké a latinské lékařské terminologie) na Fakultě všeobecného lékařství v Praze koncem 50. a začátkem 60. let. V důsledku poválečných reforem se na českých a slovenských středních školách prakticky přestala vyučovat latina a studenti často přicházeli na lékařskou fakultu zcela bez její znalosti, což přinášelo problémy ve výuce vlastních lékařských předmětů, zejména v anatomii.
Zavedení povinného kurzu latiny je pak logickým důsledkem tohoto stavu.