Abstrakt
Roztroušená skleróza je zánětlivý proces centrálního nervového systému s podílem autoimunitních dějů a s důsledky neurodegenerativními, jež vedou k významné ztrátě tkáně bílé i šedé hmoty. Léčebný zásah do zánětlivého děje kortikosteroidy musí být rychlý, v době jeho akutního vzplanutí, nutné je však co nejdříve po stanovení diagnózy také zahájení dlouhodobé imunomodulační léčby.
Pokud není z hlediska aktivity nemoci, měřené počtem relapsů za rok, dostatečně účinné podávání základních léků (interferon-ß, glatiramer acetát), je nutno co nejdříve léčbu eskalovat. Zlatým standardem je monoklonální protilátka natalizumab.
Riziko vzniku progresivní multifokální leukoencefalopatie lze u této léčby v současnosti určit pro jednotlivého pacienta; pro ohrožené pacienty platí doporučení velmi pečlivého monitorování léčby. Také nové léky, především perorální, z nichž fingolimod byl jiř v EU registrován a v okolních státech se již používá, mají vyšší účinnost než původní interferon-ß a glatiramer acetát, které se ovšem vyznačují vysokou bezpečností.
V pozdějších stadiích choroby má většina imunomodulčních léků velmi omezenou účinnost a kvalitu života pacienta lzte ovlivnit jen dobře vyváženou symptomatickou léčbou.