Abstrakt
Historie drénování operačních ran je dlouhá. V případě čistých ran se v minulém století namítalo, že drénování může vést k druhotné infekci.
Proto bylo od drenáže v kostní chirurgii prakticky upuštěno a to i když vytvořený hematom byl častou příčinou resorpčních teplot, způsoboval dehiscenci rány a nezřídka se infikoval. Po zavedení uzavřené podtlakové drenáže Redonem a Jostem v roce 1954 se drénování opět rozšířilo.
Technika uzavřené podtlakové drenáže se rozšířila s vědomím, že snižuje riziko ascendentní infekce a odstranění hematomu má nepochybně příznivý vliv na hojení. Cílem naší práce bylo pojmenovat rizika drenáže operační rány určit jejich významnost a navrhnout postupy jak rizika eliminovat.
Na základě recentní literatury jsme zvolili jako klíčový problém rizika drenáže operační rány dobu trvání drenáže, velikosti krevních ztrát, manipulaci s drenážním systémem, počet převazů operační rány a typ operace.