Biologická léčba se stala důležitou součástí konzervativní terapie u nemocných s idiopatickými střevními záněty (IBD) se střední nebo vysokou aktivitou, a to již od počátku tohoto století. Primární selhání na biologickou léčbu je relativně vzácné a v klinické praxi se vyskytuje cca u 10 % pacientů.
Mnohem častější je tzv. sekundární ztráta odpovědi, která postihuje asi 15-20% pacientů během jednoho roku léčby. Potvrzení zánětlivé aktivity, vyloučení komplikací IBD a především oportunních infekcí jsou nejdůležitější otázky, na které musíme nalézt jasnou odpověď před eventuálním ukončením, nebo intenzifikací biologické léčby.
Intenzifikace biologické léčby je efektivní u 2/3 pacientů, kteříž ní následně dlouhodobě profitují. Významné je, že u poloviny těchto pacientů je možné se vrátit k původním léčebným schématům.