Abstrakt
V kritice klasické transcendentální fenomenologie Edmunda Husserla sehrál velkou roli pojem světa. Heideggerem provedená kritika filosofa jakožto mimosvětského pozorovatele vedla v reakci na Husserlův idealismus k potřebě prokázat svět jako poslední základ veškeré reality, jeden svět.
Jevení není původně prožitek utvářející se v transcendentální subjektivitě, ale proces manifestace světa samotného. Otázka ovšem zůstává, jakou fenomenologii takový předpoklad jevení jako manifestace světa připouští a vyžaduje, a jak se naopak musí takovému konceptu jevení přizpůsobit pojem světa samého a status filosofa, který má jeho jevení tematizovat.
Možná, že ani pro kritiku idealismu jeden svět nestačí.