Paměť a vzpomínání. K souvislostem konstruování individuální a kolektivní paměti z pohledu sociální antropologie
2008
Abstrakt
Východiskem úvahy je teze, že paměť spočívá na kontinuální rekonstrukci minulosti. Prostřednictvím ať už úmyslného, či neúmyslného zapamatování, vzpomínání a zapomínání, tedy uchování a dalšího zpracování minulé zkušenosti jedince, je zakládána kontinuita jeho života.
Tento proces ovšem neprobíhá izolovaně, nýbrž je podmíněn zkušenostmi skupiny, s níž se jedinec identifikuje, skupiny, která vytváří společenský rámec každého procesu pamatování. Individuální paměť se tedy utváří v komunikaci se sociálním prostředím, v němž se jedinec pohybuje, a zároveň participuje na konstruování paměti kolektivní.
To je zřetelné např. při analýze paměti holocaustu.