Neepileptické záchvaty psychogenní představují pravděpodobně nejčastější mylnou diagnózu v epileptologii. Podle klinické manifestace je můžeme rozdělit na typ swoon a tantrum.
Chyby v diagnóze jsou primárně způsobeny špatnou interpretací anamnézy. V anamnéze je třeba věnovat pozornost důležitým bodům, jako jsou vzorec výskytu záchvatů, reakce na léčbu, doba jejich trvání a jejich další zvláštní charakteristiky.
Z pomocných vyšetření má největší význam dlouhodobá video-EEG monitorace, význam ostatních pomocných vyšetření je sekundární. Léčba neepileptických záchvatů psychogenních je obtížná a spočívá v psychoterapii.
Z hlediska prognózy je nejdůležitějším faktorem včasná diagnóza.