Abstrakt
Nádorová angiogeneze představuje pro nádorové buňky účinný mechanizmus vlastního přežití a šíření se do vzdálených tkání. Není proto překvapením, že se antiangiogenní strategie široce studuje a uplatňuje v léčbě.
Po prvních klinicky používaných molekulách, jež působí v oblasti receptoru pro vaskulární epiteliální růstový faktor (VEGFR) ať již vyvázáním VEGF, či inhibicí intracelulární domény VEGFR se pozornost vědců obrací k dalším cílům, které jsou součástí angiogenních kaskád (proteiny TIE, VHL a další).