Křeč je definována jako mimovolní kontrakce svalu nebo svalové skupiny. Křeče jsou způsobeny abnormální elektrickou aktivitou mozku, jejíž příčina může být různá.
Vyskytují se alespoň jedenkrát za život asi u 10% populace. Etiologie křečí může být intrakraniální (nádory mozku, intrakraniální krvácení, ischemická CMP, kontuze mozku, primární epilepsie) nebo extrakraniální (metabolické poruchy, vrozené poruchy metabolismu, kardiovaskulární příčiny, endokrinní poruchy, onemocnění jater a ledvin, intoxikace, odvykací stavy, psychogenní křeče, febrilní křeče, eklampsie).
Důležitou součástí diagnostiky je anamneza, která může směřovat k určitému onemocnění provázenému křečovými stavy, stejně jako fyzikální a laboratorní vyšetření, dále zobrazovací metody (CT, NMR) a některá speciální vyšetření (EEG, lumbální punkce). Léčba spočívá především v odstranění vyvolávající pří činy a léčbě základního onemocnění.
Symptomatická léčba zahrnuje aplikaci antikonvulziv a zajištění základních životních funkcí.