Abstrakt
Stávající poznatky o disociaci ukazují na široké souvislosti tohoto pojmu jak z hlediska jeho koncepčního významu pro psychopatologii a psychiatrii, tak z hlediska klinické diagnostiky. Klinická zkušenost ukazuje, že včasná diagnostika disociativních symptomů představuje důležitý faktor pro stanovení adekvátní léčby.
Nedostatečné zohlednění přítomnosti disociativních symptomů, vyžadujících specifický přístup k terapii, bývá častým důvodem léčebné rezistence. V následujícím přehledu pojednáváme o základních možnostech a nástrojích diagnostiky disociativních symptomů.
Vzhledem k praktickému použití je v tomto přehledu pozornost věnována především nejčastějším metodám diagnostiky, kterou představují sebeposuzovací dotazníky, škály a strukturovaná interview. Ve stručnosti jsou zmíněny také obecnější psychodiagnostické metody, které lze použít ke zjištění psychopatologických projevů disociace.