Abstrakt
V současné době pro stanovení míry působení nízkých dávek ionizujícího záření existuje řada laboratorních technik. Expozici ionizujícím zářením dokumentují chromozomální aberace (například dicentromery), ale poločas jejich eliminace z cirkulující krve je přibližně 3 roky.
Stabilní chromozomální aberace (translokace, delece) jsou viditelné výrazně déle a lze je identifikovat i desítky let po ozáření. Jejich analýa je však laboratorně podstaně složitější (metodou FISCH).
Alternativní metodou detekce chromozomálních aberací se zdá stanovení počtu mikrojader v lymfocytech.