Abstrakt
Fenomén záměrného sebepoškozování je psychiatrům znám již od poloviny 20. století a jeho nárůst od 90. let. Manifestuje se v adolescenci a je diagnosticky spojován s disharmonickým osobnostním vývojem směrem k hraniční poruše.
Při vzniku a v jeho průběhu se uplatňuje disociace, snížené vnímání bolesti a návykovost. Zvyšuje riziko suicidálního chování.
Jedná se o nevhodný copingový (zvládací) mechanismus, kterým dospívající reagují především na ranou traumatizaci. Jejich autoagresivní jednání reflektuje sníženou regulaci násilného chování v celé společnosti, proto je nutné zaměřit pozornost na obecnou toleranci přiznané agresivity, krizi rodiny a tvorbu preventivních programů.
Psychiatrická léčba musí být komplexní. Využíváme symptomatickou farmakoterapii, dlouhodobou psychoterapii a práci s rodinou, která je většinou neharmonická až dysfunkční.