Cíl: Hledání nejvhodnějšího markeru na odlišení pacientů s roztroušenou sklerózou (RS), u kterých v budoucnu dojde k zhoršení klinického stavu (sustained progression), od pacientů dlohodobě stabilních. Soubor a metodika:Dlouhodobé sledování (sedm let) 178 pacientů s RS.
Na MR byli vyšetřeni ve stejném MR protokolu (v sekvenci FLAIR a T1W/3D obraze). Byl zjišťován T2 objem ložisek, T1 objem ložisek, atrofie mozku a měření atrofie corpus callosum.
Měření byla prováděna pomocí programu vyvinutého na našem pracovišti (ScanViewCZ). Klinick ý stav byl určen dle rozšířené stupnice míry klinického postižení (ADSS skóre).
Při retrospektivní studii byli pacienti rozděleni do dvou skupin: klinicky stabilní a pacienty, u kterých došlo k trvalému zhoršení klinického stavu(zhoršení bylo přesně definováno-susteined progression). Klinicky stabilních bylo po dobu sledování sedmi let 82 pacientů, 96 pacientů dosáhlo sustained progression.
Výsledky:Statisticky signifikantní korelace mezi budoucím klinickým stavem a MR měřením byla nalezena pro měření mozkové atrofie a atrofie corpus callosum. Korelace T2 objemu ložisek i T1 objemu ložisek byla nižší, rozlišení obou skupin dle velikosti objemu ložisek bylo statisticky významné již při vstupním vyšetření, jistota určení skupiny se v průběhu dalšího sledování však jen mírně zvyšovala.
Nejrobustněji odlišilo obě skupiny měření atrofie corpus callosum, již v prvním roce se obě skupiny od sebe liší statisticky významně (p=0,0024). Závěr: Tato práce ukazuje, že měření atrofie corpus callosum je z hlediska odlišení pacientů, kteří se v budoucnu zhorší, od těch klinicky stabilních nejpřínosnější, časné vymezení má velký význam pro určení pacientů, u kterých by mělo dojít k eskalaci léčby.