Přes veškeré nové vědecké poznatky cílené na časnou diagnostiku a terapii karcinomu pankreatu je prognóza pacientů s tímto onemocněním velmi problematická, neboť většina karcinomů je diagnostikována v pokročilém stádiu. Současné diagnostické metody nedokáží odhalit časná stadia choroby a přežití pacientů je po stanovení diagnosy velmi nepříznivé.
Přestože byla identifikována celá řada exogenních a endogenních faktorů a hereditárních syndromů, které zvýšené představují riziko karcinomu (kouření, diabetes, hereditární pankreatitida, chronická pankreatitida, cystická fibróza, rodinné nakupení nádoru, Peutz Jeghersův syndrom či familiá írní mnohočetný melanom, ve většině případů se jedná o sporadický karcinom. Přehledový článek uvádí hlavní genetické aberace (somatické bodové mutace, aleleické ztráty, onogeny a tumor suppresorové geny), které jsou vztahovány ke vzniku onemocnění.
Jsou popsány hlavní signální a regulační mechanizmy, ovlivňující pankreatickou karcinogenezy a směry, kterými se bude v dalších letech vyvíjet jejich výzkum a léčbu.