Abstrakt
Přes veškeré nové vědecké poznatky cílené na časnou diagnostiku a terapii karcinomu pankreatu je prognóza pacientů s tímto onemocněním velmi problematická, neboť většina karcinomů je diagnostikována v pokročilém stádiu. Současné diagnostické metody nedokáží odhalit časná stadia choroby a přežití pacientů je po stanovení diagnosy velmi nepříznivé.
Přestože byla identifikována celá řada exogenních a endogenních faktorů a hereditárních syndromů, které zvýšené představují riziko karcinomu (kouření, diabetes, hereditární pankreatitida, chronická pankreatitida, cystická fibróza, rodinné nakupení nádoru, Peutz Jeghersův syndrom či familiáírní mnohočetný melanom, ve většině případů se jedná o sporadický karcinom. Přehledový článek uvádí hlavní genetické aberace (somatické bodové mutace, aleleické ztráty, onogeny a tumor suppresorové geny), které jsou vztahovány ke vzniku onemocnění.
Jsou popsány hlavní signální a regulační mechanizmy, ovlivňující pankreatickou karcinogenezy a směry, kterými se bude v dalších letech vyvíjet jejich výzkum a léčbu.