V tomto článku analyzujeme relevantní obsah českého zákona na ochranu osobních údajů, (pričemž ovšem vzhledem k vysokému stupni harmonizace dané oblasti smernicemi EU lze demonstrované principy aplikovat obecněji, nikoliv pouze v kontextu konkrétní země). Obdobně analyzujeme i český autorský zákon.
Při srovnávání obou právních úprav vidíme, že jejich principy a problémy, na které se soustřeďují, jsou pževážně rozdílné a ochrana osobních údaju je v našem kontextu více prominentní, nicméně úprava ochrany duševního vlastnictví rovněž dopadá na některé případy a celkovou úpravu doplňuje. Právní rámce diskutované zde mohou být hodnoceny jako rozvinuté a relativně vyspělé.
To se zdá být výsledkem harmonizace směrnicemi EU a další nadnárodní legislativy.