Abstrakt
Jeden z hlavních trendů v humanitních vědách (zejména psychoterapii, psychologii, sociální práci, pedagogice, sociologii), který se formoval ve 2. polovině dvacátého století jako výsledek postupující změny paradigmatu ve společenských vědách a začíná se postupně etablovat také v ošetřovatelství je systemický přístup. Jeho přínos spočívá zejména v pohledu na člověka a společnost, který nabízí nové možnosti, jak zacházet se sociálními a psychosociálními jevy, včetně pohledu na zdraví a nemoc.
V příspěvku se zaměřujeme na základní uvedení do problematiky systemicko-konstruktivistické epistemologie a filozofie a sociálně konstrukcionistických a narativních předpokladů, ovlivňujících vnímání zdraví a nemoci nejen laiky/pacienty, ale i pomáhajícími profesionály/sestrami v současném ošetřovatelství. Nám – zdravotníkům mohou být užitečné myšlenky Andersenové, že 'modernistický diskurs zvěcňuje jednotlivce'.
Když zdravotničtí profesionálové uznají, že laické náhledy na zdraví a nemoc, i když se možná liší od náhledů sester a lékařů, mají logické vysvětlení a nebudou je považovat za jednoduše nesprávné, vytvoří to respekt k různým úhlům pohledu. Pochopení laického náhledu na zdraví a nemoc ze strany zdravotníků je pak nezbytným 'odrazovým můstkem' pro plánování efektivní péče o pacienty/klienty, včetně prevence a výchovy ke zdraví. 'Skutečnost není složena z ničeho jiného, než z příběhů: a o nich lidé mluví (...)'.