Abstrakt
Uvedení IPP do klinické praxe předcházel nejprve objev H2-receptoru Sirem Jamesem Whyte Blackem, který později obdržel Nobelovu cenu (1988) a následný vývoj antagonistů H2-receptorů (AH2R). Již tyto léky přinesly zásadní obrat v léčbě do té doby velmi léčbou špatně ovlivnitelné vředové choroby.
V roce 1976 byl na trh uveden cimetidin a s uvedením ranitidinu v roce 1981 dosáhly AH2R svého vrcholu. V roce 1967 zahájila firma ASTRA zcela nový výzkumný projekt.
Cílem byl vývoj nového léku, který by blokoval sekreci žaludeční kyseliny. Jak dnes víme, na konci tohoto snažení byl objev omeprazolu a následně dalších ireverzibilních inhibitorů protonové pumpy (IPP), které svým účinkem předčily AH2R a jsou dnes základními léky nejenom v léčbě peptických vředů, ale i funkční dyspepsie, refluxní choroby jícnu (RCHJ) či gastropatie z nesteroidních antirevmatik.
Tento vývoj byl završen uvedením esomeprazolu, který se dostal na český trh fakticky až v r. 2011 již jako generikum. Na českém trhu lze v současnosti použít tradiční omeprazol, dále pantoprazol, lansoprazol a nově i esomeprazol