Abstrakt
Hyponatremie (pokles koncentrace Na+ v séru pod dolní mez příslušené laboratorní metody – obvykle 135–137 mmol/l) je velmi častá laboratorní odchylka. I asymptomatická hyponatremie může být riziková a je spojena s vyšší morbiditou a mortalitou.
Pro správnou diagnózu musíme vždy zhodnotit osmolalitu a tonicitu séra, objem extracelulární tekutiny a koncentraci Na+ ve vzorku moči. Akutní těžká hyponatremie (<120 mmol/l) musí být ihned léčena hypertonickým roztokem NaCl.
Chronickou hyponatremii léčíme vždy s ohledem na její typ (hypo-, eu- a hypervolemická hyponatremie) a příčinu. Příliš rychlá normalizace chronické hyponatremie může způsobit osmotickou demyelinizaci bílé hmoty CNS.
Pokud vyloučíme hypervolemické hyponatremie (srdeční a jaterní selhání a nefrotický syndrom), pak příčinou až ½ ostatních hyponatremií je syndrom nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH). Základem terapie SIADH je restrikce tekutin.
Pokud není restrikce tekutin účinná nebo tolerovaná, lze podat vaptany – antagonisty antidiuretického hormonu = vasopresinu na V2 receptoru ve sběrném kanálku ledviny.