Abstrakt
Míra podpory nabízená dětem-uprchlíkům školami v Norsku a České republice se výrazně liší. Zatímco jazyková výuka dětí-uprchlíků je jedou z priorit vzdělávací politiky Norska, Česká republika tento základní princip nedodržuje, přestože je legislativně garantován.
Kvalifikace pedagogů pro práci s dětmi-uprchlíky zůstává jedním z hlavních nedostatků českého školského systému v souvislosti se vzděláváním této skupiny dětí. Příčiny představených rozdílů zahrnují oblasti ekonomie, sociální historie, ale také převažujících národních hodnot.
Přestože Norsko je jednou z nejbohatších zemí světa s dlouhodobými zkušenostmi s integrací cizinců, což je její velkou výhodou v porovnání s Českou republikou, vykazuje také vysokou míru sociální citlivosti k těm nejzranitelnějším a zdůrazňuje hodnoty rovnosti, sounáležitosti a inkluze v národní politice i vzdělávací praxi. Právě tato blast může být velkou inspirací pro české prostředí nejenom školy.