Studie vychází z představy o nedostatečném zájmu o environmentální dějiny mezi českými historiky a historičkami. Autor se ve svém kritickém rozboru soustředí na texty, které v posledních dvaceti letech publikoval jeden z hlavních propagátorů této historické disciplíny u nás, Leoš Jeleček.
Z obecného hlediska v nich autor shledává po stránce metodologické mnohé problémy.