Abstrakt
V hodnocení dopadu tabloidizace či infotainmentu na percepci mediálních sdělení čtenáři/diváky a důsledků, které mohou přinášet z hlediska jejich angažovanosti ve veřejném prostoru, existují dva výrazně protichůdné proudy myšlení. První, kritická teze o úpadku veřejného prostoru upozorňuje na problém vyprázdnění obsahů sdělovaných informací ve prospěch zábavy a rozptýlení.
Sociální, občanská, dimenze čtenářství ustupuje individuálnímu uspokojení a vede ke ztrátě zájmu o veřejné dění i snížení veřejné angažovanosti. Druhý názorový proud zdůrazňuje emancipační funkci změny mediální komunikace.
Poukazuje na její potenciál přiblížit veřejné dění širšímu publiku. Bulvár „překládá“ politický kód do běžného jazyka a zábavnou a srozumitelnou formou zprostředkovává vhled do politických obsahů širší veřejnosti.
Představuji výsledky analýzy osmi hloubkových rozhovorů a jedné skupinové diskuse s pravidelnými čtenáři deníku Blesk. Popisuji, jak čtenáři charakterizují své čtenářské praktiky, a diskutuji, který z výše uvedených výkladových rámců je pro interpretaci dat silnější.
Na základě analýzy rozhovorů za slabinu kritické teze považuji fakt, že se nevyrovnává s rostoucí komplexitou polí veřejného prostoru a s ní souvisejícími zvyšujícími se nároky na orientaci občanů ve veřejném dění. Pokládám si otázku, nakolik je politické pole polem prioritním - zda je udržitelné je chápat jako vrchol veřejné sféry, nebo je třeba ho vykládat jen jako jednu z mnoha rozličných sfér jednání, ve kterých je, z perspektivy aktivního občanství, rovněž třeba se orientovat.
Přikláním se k emancipační tezi, která zdůrazňuje diverzitu veřejného prostoru a oproti kritickému pohledu nerozporně vnímá diverzitu publik/veřejnosti. Čtení bulváru není výrazem ztráty zájmu o veřejné dění, ale způsobem, jak snížit náklady na rychlou orientaci ve vysoce strukturovaném světě, tedy vyrovnat se s nároky na zpracovávání rostoucího množství informací z mnoha polí veřejného prostoru.