V naší kvalitativní studii bychom rádi diskutovali dosavadní interpretace povahy socializace dětí ve vyloučených lokalitách. Vycházíme z konceptu kulturních modelů (kognitivní antropologie).
V rámci textu se zaměřujeme na vysvětlení obecně sdíleného nálezu – schématu, že romské DĚTI SI DĚLAJÍ, CO CHTĚJÍ. Chtěli bychom ukázat, že benevolentnost romských rodičů není výrazem jejich rezignace na výchovu a vzdělávání, ale že je důsledkem existence jinak uspořádané sítě schémat.
Podstatou výkladu je konfrontace sítě schémat pojící se s konceptem dětství a výchovy lidí z vyloučené lokality a majority. Klíčový je vztah disciplinace (majoritní pozice Foucault) a respektu a strachu o dítě (pozice Romů).