Abstrakt
Článek se zabývá problematikou státní suverenity jako funkční kategorie vystihující státní moc a její výkon, založený na oprávnění s omezeními, která přinesl vývoj v posledních zhruba padesáti letech (nadstátní delegace, lidskoprávní omezení), je stále nezbytný fenomén, bez něhož se vzdor „privatizaci“ práva, resp. státu dnešní realita neobejde, a to bez ohledu na to, zda tuto kategorii (státní suverenita) používáme, uznáváme, zatracujeme či popíráme.