Abstrakt
Proměny vztahu společnosti k historické památce bývají dynamické, stejně jako k paměti, kterou daná památka uchovává. Výrazné diskontinuity, jako jsou změny politických režimů, společenských systémů či odsuny celých etnik, se projevují i ve změnách chápání a pojímání paměťotvorných míst a objektů.
Na území České republiky – jakožto součásti středoevropského prostoru, který je k podobným revolučním změnám náchylný – se nachází velké množství míst paměti, která jsou již „vyhaslá“, nebo jejichž náplň vzpomínání prodělala doslova „veletoče“, a to v mnoha případech i vícekrát. Do první skupiny památek lze zařadit soubor válečných pomníků v Podkrušnohoří, které upomínají na rok 1813 a na boje, které se zde, zejména v okolí Chlumce a Přestanova odehrály.
Jejich složitý vývoj souvisí už s faktem, že se zdejší bitvy účastnila vojska francouzská, ruská, rakouská i pruská. Ovšem jejich umístění v lokalitě, obývané v drtivé většině německým etnikem, se na památkách podepsalo.
Mnohavrstevnost a pietně-vojenský charakter se v průběhu let měnil, až v předvečer 1. světové války zdeformoval do tvarů xenofobního německého nacionalismu a militarismu. V takové podobě ovšem nemohl přežít rok 1918 a s jistou renesancí v letech 1939-45 zanikl.
Dnes se k pomníkům pomalu vracejí skupiny nadšenců, které je reflektují pouze pro jejich původní pietní význam. Stará nacionální německá paměť zcela zmizela s odsunem etnika z oblasti a již se nikdy ve své nejmarkantnější podobě nevrátí.