Abstrakt
Pokračující debata, zda je spokojenost spotřebitelů se stává prvořadým cílem protimonopolní politiky a legislativy vede k logickému výslechu, zda je ochrana hospodářské soutěže se stává součástí většího souboru spotřebitelského práva. Studie se tedy především zabývá teoretickými otázkami definice základních pojmů a systémových podobností a rozdílů mezi oběma suboblastmi práva, a pak podrobně zkoumá, do jaké míry blahobytu a zájmů spotřebitelů jsou specificky, nebo dokonce výlučně, přítomný v základních legislativních a soft-právních dokumentech soutěžního práva EU, stejně jako v nedávných rozhodnutí Evropské komise a Evropský soudní dvůr spravedlnosti.
Na závěr dokazuje, že konečný spotřebitel patří do řady příjemců pozitivních účinků ochranu hospodářské soutěže, ale jeho blaho nelze považovat za jediným nebo hlavním cílem politiky hospodářské soutěže EU a práva ve smyslu jejich zaměření, a kritéria pro jejich použití. Ochrana hospodářské soutěže je tedy stává součástí ochrany spotřebitelů v rámci EU, alespoň pokud se dostaneme mimo obecného tvrzení, že obě právní odvětví jsou prospěšné pro spotřebitele.