Abstrakt
Disertační práce se zabývá výběrem středního vzdělání v rodinách, vlivem rodiny a školy na volbu žáků a žákyň narozených v 1. polovině 90. let. Zvláštní význam této fáze spočívá v tom, že střední školy v ČR jsou vysoce diferencované a volba proto patří ke klíčovým bodům školní kariéry.
Typ studované střední školy podstatně ovlivňuje vzdělanostní aspirace a šance absolventů na přijetí do dalšího vzdělání, strukturuje pole příležitostí v životní dráze mladých lidí. Analýza se opírá o data získaná z kvalitativních studií: 1. focus groups s matkami dětí v 9. ročníku školní docházky: studentů (výběrových) víceletých gymnázií; žáků ze základních škol; 2. případové studie prováděné v pražských školách zaměřené na dvě třídy v osmém a devátém ročníku (2008-2010).
Cílem bylo zmapovat subjektivní perspektivy zúčastněných aktérů – rodičů, žáků a pedagogů, ukázat zájmy, připisované významy, hodnoty ve výchově, vzdělávání, schopnosti rozlišování typů středních škol vzhledem k vyhlídkám nové generace v současné společnosti. Ústřední výzkumnou otázkou je, jaké mechanismy přispívají k diferenciaci vzdělávacích drah českých žáků mezi základní a střední školou a jakými způsoby v procesu výběru středního vzdělání jsou zapojeny instituce školy a rodiny. Zvláštní pozornost je věnována vzdělanostnímu zázemí a rodinným kulturním zdrojům, které žákům pomáhají plnit školní nároky a postupovat vzdělávacím systémem v kontextu aktuálně převládající vzestupné vzdělanostní mobility ve srovnání s rodičovskou generací, když teprve v posledních letech došlo k podstatnému rozšíření nabídky míst v terciárním vzdělávání.
Volba střední školy v prostředí upřednostňujícím svobodnou individuální volbu umožňuje aktivním rodičům směřovat vzdělávací dráhy svých dětí prostřednictvím socializace zaměřené na podporu zájmu dítěte o vzdělání, vůle, aspirací a projektů budoucnosti. Zásadní je znalost proměnlivého českého vzdělávacího systému a schopnost se v něm orientovat, kterou lze považovat za kulturní zdroj.