Význam etiky nedoceněný (studium i výcviky spíše soustředěny na vědomosti a dovednosti). Etické chování vyžaduje etické myšlení (četba literatury, výzkumů, diskuze o různých pohledech, testování vzájemně neslučitelných názorů).
Etika souvisí především s naším hodnotovým systémem (mít správný etický postoj, mít spolehlivé zdroje /kodex-přiměřené a správné/ a být schopni vnímat etické výzvy a dilemata. Morální otázky jsou přítomny ve všech společenských procesech: „Co by bylo správné udělat?“ „Jak dosáhnout nejlepšího výsledku?“ „Jak z morálního hlediska zhodnotit, co se stalo?“.
Terapie bez etiky není možná, stejně jako supervize bez etiky není možná! Pokud chci-li dělat dobrou terapii nebo supervizi, je třeba: Vést Sokratovský dialog, Klást induktivní otázky, které směřují k jádru věci, kdy pacient nebo supervizant náhle a nečekaně dochází k novému vhledu do situace Učit sebereflexi: člověk si více uvědomuje své pocity, tělesné prožívání, myšlenky, chování a svá schémata, nahlíží a uvědomuje si, jaké utváří díky tomu vztahy Supervize slouží integraci etiky do praxe – čili učí si klást otázky, nedává řešení ani přímé odpovědi na otázky. V terapii vyvstávají etické otázky po celou dobu terapeutického procesu V supervizi se objevují etické otázky vztahující se k terapii, a etické otázky vztahující se k supervizními procesu.
Jako supervizor se mám ptát: Neradím, nemluvím hodně, místo toho, abych jen provázel v objevování? Máme vyjasněný kontrakt? Zvolil si mě supervizant svobodně? Proč vstoupil do výcviku ke mně/ k nám? Jaké máme vzájemně role – supervizant a supervizor nebo ještě jiné? Dokážu mu říci, že potřebuje terapii? Znám jeho organizaci nebo lidi, kteří k němu patří? Potřebuji dokazovat, že jsem dobrý terapeut? Potřebuji od něj chválit? Chválím ho? Nahlásím ho profesní organizaci, že škodí?