Abstrakt
Supervize je řízené objevování vlastního terapeutického procesu. Základními kompetencemi v psychoterapii a v supervizi jsou: konceptualizace, vztah, intervence, sebereflexe.
V terapii vyvstávají etické otázky po celou dobu terapeutického procesu: Psychoterapie deklarována jako léčba – ale je spíše dialogem. Svobodná volba terapeuta – lze o svobodné volbě mluvit, když jsem v úzkosti, frustraci, bezmoci a potřebuji pomoc? Kdo stanovuje cíle v terapii? Klient nebo já terapeut? Řeknu-li mu o možných důsledcích, odradím ho od terapie.
Možnosti terapie, přání klienta, moje a jeho představy jsou rozdílné. Mám pacienta konfrontovat s tím, že má poruchu osobnosti, že nedělá úkoly, mám se na něj zlobit? Stigmatizuji klienta – má poruchu osobnosti, netrpí svými příznaky a problémy, ale zveličuje je a usiluje o tzv. sekundární zisky.
Jak dlouho trvá naše terapie – řekli jsme si, jak to bude, když odejde z terapie přijdu o peníze (záminky k terapii). Tohle je můj VIP klient – měl by mít jiný přístup (privilegia - nekonfrontuji).
Sebe-otevření – může pomoci kupředu, ale též být impulzem ke změně vztahu. Supervizor by měl vést terapeuta k nahlížení těchto otázek.