Autorka se v příspěvku věnuje tématu psaní ve výuce českého jazyka pro cizince. V úvodu definuje psaný projev a představuje jeho charakteristické rysy.
Dále upozorňuje na důležitost jeho zapojení do domácí přípravy, ale také do výuky samotné. V následujících částech poukazuje na nutnost přesvědčit studenty o praktičnosti znalosti psaní na všech jazykových úrovních dle SERR.
Dále nabízí aktivity k překonání odporu a nechuti k psaní, zapojení fantazie či využití podpůrných prostředků. V poslední části nastiňuje možnosti využívání nejen klasických psacích potřeb, ale také moderních interaktivních prostředků.