V kontextu Napoleonských válek patří tažní proti Rusku z roku 1812 k těm, které poutají značnou pozornost laiků i odborníků. Z českého pohledu se často zapomíná, že se této kampaně účastnili i rakouští vojáci, a sice výjimečně pod prapory "korsického tyrana".
Pouze železná disciplína a smysl pro povinnost je hnaly dál, navzdory nechuti a odporu, kterou pociťovali ze své služby francouzské straně. Přesto se jejich počínání stalo terčem jak současníků, tak také historiků.
Doposud se vede živá debata, zda rakouské svazky skutečně bojovaly s plným zápalem ve válce "na život a na smrt", nebo v intencích nejvyššího velení prováděly pouze zastírací manévry či tzv. "Scheinkrieg". Vojenští historikové analyzovali objektivní údaje a známá fakta z nejrůznějších úhlů a oblastí vojenskostrategických, ale doposud nikdo se nepokusil pohlížet na problematiku skrze korespondenci, kterou zasílal své ženě Marii Anně vrchní velitel sboru, kníže Karel ze Schwarzenberga.
Tato sbírka intimních dopisů obsahuje skryté motivace, nejniternější pocity nejvyššího velitele a objasňuje některá jeho zásadní rozhodnutí, která ve výsledku vrhají mnoho netušeného světla do problematiky.