Abstrakt
Cílem článku je zjistit, jaká je situace mladých lidí po dosažení plnoletosti, kteří opouštějí ústavní péči a snaží se integrovat do normálního života. S použitím osobních výpovědí se současnými klienty ústavních zařízení, bývalými klienty, pracovníky těchto zařízení se snažíme odpovědět na otázku, jak jsou tito mladí lidé připraveni na život ve společnosti a jaké jsou hlavní bariéry, které musí překonat, aby se mohli postavit na vlastní nohy.
Naše zjištění ukazují, že současný systém sociálních služeb není dostatečně efektivní ve snaze pomoci mladým lidem s jejich integrací do společnosti. Zjistily jsme, že je nutná transformace současného systému ústavní péče o děti z patologického rodinného prostředí na neústavní typ péče (např. pěstounská péče), který by pak mohl lépe reagovat na problémy, na něž mladí lidé po odchodu z ústavní péče narážejí.
Zejména se jedná o chybějící emocionální podporu, nízkou úroveň ekonomické nezávislosti způsobené nízkou kvalifikací a problémy s nalezením zaměstnání a bydlení.