Abstrakt
Příspěvek vymezuje obsah pedagogické autonomie jako jedné z dominantních inovačních tendencí v současném vzdělávání. Zdůvodňuje důležitost uvolnění prostoru pro svobodné rozhodování učitelů a převzetí příslušné odpovědnosti za vlastní profesní výkon a dosažené výsledky.
Učitel je tak závislý na povinnosti pozorně rozhodovat. Rozhodování v otázkách složitých a jen rámcově strukturovaných problémů, které jsou svým způsobem nové a neopakovatelné (rozhodování o školním kurikulu), však pro učitele může představovat značné těžkosti a riziko.
To ozřejmuje některé aspekty rezistence učitel ů vůči kurikulární reformě i nové profesní nároky na tvůrčí přístup, znalosti, zkušenosti, ale i intuici. V souvislosti s tím si všímáme pojmového vymezení „tvorba“ (ŠVP) a „tvořivost“.
Sledujeme vybrané momenty kreativního procesu tvorby školního kurikula, od neuvědomělého povědomí o existenci problému až k dosažení vysoce tvůrčího řešení.