Vede fyzická aktivita při přerušení dodávky inzulinu inzulinovou pumpou u pacientů s diabetem 1. typu ke klinicky významným změnám?
Abstrakt
Úvod: U řady pacientů se setkáváme s přerušením léčby inzulinovou pumpou (CSII) před, v průběhu a po fyzické aktivitě. Cílem práce bylo posoudit vývoj inzulinemie během 3hodinového zastavení inzulinové pumpy a po následném podání bolusu inzulinu a porovnat i vliv fyzické aktivity (aerobní zátěž střední intenzity).
Pacienti a metody: Do studie jsme zařadili 12 pacientů s diabetem 1. typu (muži, průměrný věk 33,4 ± 8,66 roku, trvání diabetu 16,3 ± 8,76 roku, trvání léčby CSII 6,9 ± 4,60 roku, BMI 25,7 ± 3,75 mg/ m2, HbA1c 8,4 ± 0,95 %, celková dávka inzulinu 50,3 ± 12,50 IU/ den). Testy byly provedeny po nočním lačnění při zavedených dávkách inzulinu, bez podání snídaně a ranní bolusové dávky.
Během testu byla na 3 hod zastavena dodávka inzulinu pumpou. Po dobu testu byly v 30minutových intervalech prováděny náběry na stanovení glykemie a inzulinemie.
U každého pacienta byl v náhodném pořadí s odstupem 2 týdnů proveden test s nebo bez fyzické zátěže na bicyklovém ergometru. Výsledky: Neprokázali jsme vliv fyzické aktivity na inzulinemii při zastavené dodávce inzulinu inzulinovou pumpou.
Po zastavení inzulinové pumpy přetrvávala po dobu dalších 90 min inzulinemie na asi 50 % výchozí hodnoty. Po aplikaci bolusu v 180. min testu došlo rychle k vzestupu inzulinemie.
K poklesu hodnot glykemie však došlo až během dalších 90 min. Závěr: Při úpravách terapie CSII formou snížení nebo zastavení dodávky inzulinu je nutno brát v úvahu postupný pokles inzulinemie i zpoždění vlastního účinku inzulinu po aplikaci bolusu.