Kapitola charakterizuje základní trendy důležité součásti německé zahraniční kulturní politiky, která se nyní etabluje jako její samostatná dimenze, tj. "zahraniční vědecká politika" (Gernot Erler). V ní hraje důležitou roli nadace Max-Weber-Stiftung, sdružující tradiční německé společenskovědní (především historické) ústavy v zahraničí.
Studie se zabývá vztahem této instituce k ostatním aktérům německé zahraniční kulturní politiky a jejich významem pro současnou německou zahraničněpolitickou kulturu a identitu.