Abstrakt
Úmluva o světovém dědictví tak, jak byla přijata r. 1972, představovala novinku, neboť poprvé spojila ochranu přírody a kulturních statků. Následně vznikl výbor UNESCO pro ochranu světového dědictví (World Heritage Committee), jenž formuloval kritéria, podle nichž by m ěly být hmotné památky zapisovány na Seznam světového dědictví, sestavil pravidla pro uplatnění Úmluvy o světovém dědictví, mj. monitorování a evidenci vývoje jejich stavu do dokumentace Seznamu (World Heritage List).
V tomto kontextu bylo formulováno kritérium výběru vyjádřené kvalitou objektu, jenž měl mít outstanding universal value tj. výjimečnou univerzální hodnotu. Z tohoto kritéria výběru se stal koncept, jenž se v průběhu let vyvíjel, proměňoval.
Platí dodnes a stále se vyvíjí. Nebylo by správné spojovat formulaci představ o tom co je kulturní dědictví, památka a vnímání její nadlokální i nadnárodní hodnoty jen se Seznamem světového dědictví.
Vývoj představ o kulturním dědictví má mnohem hlubší kořeny než je vlastní přijetí Úmluvy. Globální působnost Seznamu se projevila ve vývoji kritérií hodnocení památek, zejména konceptů autentiticity, a integrity tak, aby byly srozumitelné a použitelné pro všechny civilizační okruhy a jejich chápání památek a kulturního dědictví.