Studie se zabývá otázkou rodové diference v tvorbě současných českých, evropských a amerických architektek. Všímá si tří z možných přístupů k tématu.
V prvním představuje tvorbu těch autorek, jež nepovažují svá architektonická díla za rodově podmíňená a rodovou diferneciaci v architektuře nerozvíjejí. Druhý přístup představuje tvorbu architektek rozvíjejících svou ženskost a/nebo feminismus jako součást svého povolání, jako jinakost v porovnání s mužskými přístupy k tvorbě.
Třetí, nejméně zastoupená pozice, představuje rodovou diferenci jako relativně otevřený a neukončený performativ který architektky tvoří jako prostor k sebereflexi i k experimentování s ověřenými postupy tvorby architektury