Abstrakt
Vrámci kognitivní vědy lze některé otázky lidského myšlení a vědomí lépe formulovat, když odlišíme fenomenální doménu diskurzu (oblast subjektivního prožívání) od domény neuropsychologické (v níž naše myšlení a kognice je popisována jazykem vědy). Toto rozlišení je užitečné i pro úvahy o povaze prožívaného času, který je ve fenomenální doméně omezen měřítkovým horizontem, za (či “pod”) nímž je čas jakožto trvání již nevnímatelný.
To teoreticky umožňuje různé alternativní interpretace jemné struktury času vneuropsychologické doméně. Jen jedna taková interpretace je kompatibilní sklasickým pojetím psychologického času jako kontinuua, jiná interpretace by případně mohla připustit jemnou “zrnitost” času