Abstrakt
Podmínky pro recepci Schopenhauerových myšlenek v českém umění v prvním desetiletí 20. století nebyly rozhodně ideálně připraveny předcházejícími generacemi. K filozofově odkazu přistupovali rezervovaně jak umělci z generace Národního divadla, tak umělci generace 90. let.
Pokud se Schopenhauerův vliv v tvorbě některého z těchto umělců, či teoretiků přece jen projevil, stalo se tak buď v omezené míře, nebo došlo k dezinterpretaci a ke zdeformování Schopenhauerových názorů. V pracích mnoha uměleckých teoretiků a kritiků z těchto generací dokonce nacházíme negování některých Schopenhauerových tezí a příklon k filozofickým názorům Friedricha Nietzscheho.