Abstrakt
Autor analyzuje první Barthův nárys predestinačního učení, stať Gottes Gnadenwahl, kterou Barth jakožto prominentní představitel reformované teologie - přednesl při své první návštěvě Maďarska v roce 1936, a zasazuje jej do celku Barthovy teologie. Barthovu reinterpretaci predestinačního učení, v níž je vyvolení i zavržení důsledně vztaženo ke Kristu, jenž ve svém zavržení zrušil naše zavržení, chápe jako cestu mezi oběma statickými myšlenkovými konstrukty - klasickou dvojí predestinací na jedné straně a učením o apokatastázi na straně druhé.
Proti pokusům předjímat a fixovat Boží rozhodnutí, jež neberou vážně předběžnost lidské i teologické situace před druhým Kristovým příchodem, staví podle Štefana Barth Boží predestinování jakožto aktuální akt založený v události Ježíše Krista, vylučující jakoukoli předem danou predestinovanost.