Článek na vybraných příkladech z východní a ze západní patristické a scholastické teologie zkoumá pluralitu pohledů na dvojí adekvátnost teologie - jak na její přijatelnost a vztah k ostatním disciplinám, tak na její adekvátnost vzhledem k životu víry. Ukazuje, že předpoklad, podle něhož východní teologie kultivuje více vztah k víře, zatímco západní teologie více vztah k dalším formám lidského poznání, je příliš zjednodušený.