Mezinárodní Úmluva o právech dítěte klade signatářům za povinnost zabezpečit dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají. Příspěvek prezentuje rozhovory s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami jako techniku, která v rámci speciálně pedagogického výzkumu dává žákům možnost bezprostředně vyjádřit vlastní názory a postoje; pozornost je věnována pozitivním přínosům i možným úskalím realizace rozhovorů.
Teoretické poznatky autoři ilustrují na příkladech z vlastního výzkumu, jehož významnou součástí byly i rozhovory s žáky se sociálním znevýhodněním.