Práce se zabývá fenoménem watchdogových organizací, jejichž narůstající počet a vliv svědčí o vytváření samostatného sociálního hnutí. Watchdogové organizace autorka definuje jako typ veřejně prospěšných nevládních organizací zaměřených na kontrolu veřejné sféry či na hájení „veřejného zájmu“ ve vztahu k demokratizaci.
Hlavní otázka práce zní: Jaké rámce užívají watchdogoví aktivisté při interpretaci svého jednání? Autorčiným cílem tak je porozumět tomuto typu jednání. Koncept watchdogu je v práci nejprve zasazen do širších úvah o soudobé společnosti, zejména do kontextu reflexivní modernity, monitorované demokracie a informační společnosti.
Dále je představena Goffmanova analýza rámců a z ní vycházející konceptualizace způsobů rámování sociálních hnutí Benforda a Snowa. Akcentována je definice rámců jako principů selekce, zdůraznění a prezentování toho, co se děje a na čem záleží.
V další části práce autorka představuje metodiku a výsledky svého vlastního kvalitativního výzkumu založeného na analýze polostrukturovaných rozhovorů s watchdogovými aktivisty. Výzkum autorka metodologicky usazuje v oblasti interpretativní sociologie a vychází ze zmíněného konceptu rámování, ale též z přístupů fenomenologie, symbolického interakcionismu a sociálního konstruktivismu.
Na základě analýzy rozhovorů autorka dochází k závěrům, že watchdogoví aktivisté sdílejí rámec participačního pojetí demokracie založené na co největší občanské angažovanosti a že mezi sebou a ostatními sociálními skupinami budují morální hranice zdůrazňující jejich identifikaci s představou obhájců, ochránců či hlídačů. Identifikuje dva různé metarámce obhajující jednání těchto aktérů. Část z nich pojímá koncept watchdogu primárně jako nástroj pro řešení problémů a část jej chápe jako nezbytnou součást demokracie.
V diskusi pak upozorňuje na skutečnost, že navzdory rozšířené definici watchogu jako nezávislé kontrolní činnosti tento typ jednání vždy v praxi souvisí s aktivní snahou o prosazování zájmů.