Abstrakt
V tomto příspěvku se autor zabývá problematikou makrostruktury pojednání O Trojici. Tato makrostruktura úzce souvisí scelkovou koncepcí trinitologie.
Ukazuje se, že není vhodné začínat historickým přehledem od Starého zákona, protože tato struktura implicitně vrací na scénu dělení na pojednání „O jediném Bohu“ a „O Trojici“. Trinitární koncepce musí být jasná od počátku, a proto je vhodné zařadit úvodní pasáž se třemi klíčovými otázkami: Trojice a Jahve, praktický význam obrazu Boha, poměr mezi imanentní a ekonomickou Trojicí.
Jsou-li objasněny tyto otázky, není problém doložit, že i ve Starém zákoně působí Trojice, i když si to starozákonní svatopisci nemohli uvědomovat. Následuje novozákonní trinitologie a mapování rozvoje dogmatu až do jeho definice vroce 381 respektive 382.
Představení Augustinových trinitárních teorií a prezentace dalších autorů a témat už by mělo spadat do intellectus fidei. Na závěr této třetí části je vhodné začlenit důsledně trinitarizované pojednání o vlastnostech Božích.
Jedině tak totiž dojde kopravdové integraci „O jediném Bohu“ do integrálního pojednání „O Trojjediném Bohu“.