Text studuje tvořivou práci kolektivní paměti vůči státem podporovaným reprezentacím minulosti. Na příkladu analýzy vztyčování soch hlavního hrdiny románu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka ukazuje, jak v západním ukrajinsk ém pohraničí dochází k narušování silných, v národních diskursech ukotvených interpretací minulosti.
Předmětem zájmu textu je politický a sociální kontext kreativního čtení dobrého vojáka Švejka. Text ukazuje, že hlavním efektem takovéhoto kreativní čtení je narušování dominantních, na (národní) stát orientovaných reprezentací minulosti a vytváření prostoru pro imaginaci a diskusi lokální přeshraniční vzájemnosti.
V těchto aktivitách pak není současná státní hranice protínající studovaný region zdůrazňována, ale naopak aktivně upozaďována. Metodologicky je text opřen o etnografické studium odhalování Švejkových soch ve Skelivce, Užhorodu (Ukrajina) a Přemyšli (Polsko).
Prostřednictvím rozboru těchto případů autor ukazuje zásadní roli subverze, brikoláže a nápodoby (mimesis). Jejich prostřednictvím pomáhají nové kontextualizace Švejka jednak ustavovat vůči státu alternativní reprezentace minulosti a politickou geografii pohraničního prostoru, jednak také vytvářet ze Švejka takový objekt, který zvýznamňuje rozdíly mezi obyvateli pohraničí a vnitrozemí.