Abstrakt
Základní lokomoce, která je pro zrakově postižené nezbytná v běžném životě a která je pro ně přirozeným projevem je chůze. Pohyb lidského těla při chůzi se dá charakterizovat jako periodicky opakující se svalová aktivita, která vyvolává změny polohy jednotlivých bodů a segmentů těla a tím i působení dolních končetin na podložku.
Kinematický řetezec, charakterizující danou pohybovou činnost je ovlivněn stupněm zvládnutí pohybového úkolu hlavně z pohledu neuromuskulárního řízení pohybu. Jednou z možností jak zlepšovat pohybový projev je řízená kultivace.
Těžiště těla je nejvíce signifikantním bodem pro popis pohybu. Rychlost těžiště v ose x (pohyb vpřed) charakterizuje plynulost pohybu.
Složka rychlosti v ose y spolu s trajektorií v rovině xy charakterizuje zvedání a klesání těla. Trajektorie těžiště v rovině xz ukazuje výchylku těla do strany.
Dalším sledovaným parametrem je trajektorie kotníků, která ukazuje souvislost s výchylkou těžiště a zároveň charakterizuje symetrii kroků. Důležitým problémem při chůzi je práce rukou, které napomáhají plynulému pohybu těla a jsou jedním z důvodů při porušení periodicity chůze.
Pohyb rukou byl charakterizován pomocí vzdálenosti zápěstí od boku těla. Sledovaná skupina má 20 osob ve věku 6 - 19 let.
Každá osoba byla analyzována dvakrát pro stanovení intraindividuálních charakteristik. Bylo prokázáno, že každá osoba má svůj vlastní styl chůze, kdy se všechny odlišnosti opakují.